Chceš-li změnit svět, miluj muže

Chceš-li změnit svět, miluj muže; skutečně ho miluj,

vyber si toho, jehož duše jasně volá tvou; který tě vidí;

který je dost statečný na to, aby se bál.

Přijmi jeho ruku a veď ho jemně za krví svého srdce,

kde může ucítit tvé teplo a spočinout

a nechat svou tíhu shořet v tvých ohních.

Pohlédni mu do očí, nahlédni hluboko dovnitř a uvidíš, co

spícího, bdělého, ostýchavého či čekajícího se tam ukrývá.

Pohlédni mu do očí a uvidíš v nich jeho otce, dědy a všechny ty války a šílenství,

které vedly jejich duše v nějaké vzdálené zemi, vzdáleném čase.

Pohlédni, bez souzení, na jejich bolesti, utrpení, muka a vinu

a nechej to vše odejít.

Vciť se do bříměte jeho předků

a věz, že on v tobě hledá bezpečné útočiště.

Nechej ho roztát ve svém neochvějném pohledu

a věz, že ty nemusíš zrcadlit ten hněv

neboť máš dělohu, sladkou hlubokou bránu, která omývá a hojí staré rány.

Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj,

seď před ním v plném majestátu svého ženství, v dechu své zranitelnosti,

v hravosti své dětské nevinnosti, v hloubi své smrti,

v kvetoucím pozvání, jemně ustupujícím a dovolujícím jeho síle muže,

aby předstoupila vpřed a vykročila směrem k tobě… a společně s tebou, tiše vědouce,

vplula v lůno Země.

A pokud couvne… a on couvne… uteče do své jeskyně…

shromáždi kolem sebe své babičky… zachumlej se do jejich moudra,

naslouchej jejich jemnému šepotání, které zklidní tvé vystrašené dívčí srdce

a přiměje tě, aby ses ztišila… a trpělivě čekala na jeho návrat.

Seď a zpívej u jeho dveří píseň rozpomínání, že může být opět znovu ukonejšen.

Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj,

nesnaž se z něj vyloudit malého chlapce

pomocí lsti, klamu, svádění a podvodu

jen abys jej vlákala… do sítě destrukce

kde vládne chaos a nenávist,

horší než jakákoli válka, kterou vedli jeho bratři.

To není ženské, to je pomsta.

Je to jed překroucených linií,

celé věky jedu zneužívání, znásilňování našeho světa

a to ženě nedává sílu, snižuje ji, když mu uřezává koule,

a zabíjí nás to všechny.

A ať už ho jeho matka držela, nebo to nedokázala

nyní mu ukaž pravou matku.

Drž ho, veď ho ve své ušlechtilé spanilosti a své hloubce,

která doutná v jádru Země.

Netrestej ho za jeho zranění, o kterých se domníváš,

že nenaplňují tvé potřeby nebo kritéria.

Plač pro něj sladké řeky,

krvácej to vše zpátky domů.

Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj,

miluj ho natolik, aby mohl být nahý a volný,

miluj ho natolik, aby tvé tělo a tvou duši otevřel cyklu zrození a smrti.

A děkuj mu za příležitost,

když spolu tančíte divokými větry a tichými lesy.

Měj odvahu být křehká a nechat ho pít z jemných okvětních lístků své bytosti,

dej mu pocítit, že tě může držet, zastávat se tě a chránit tě,

klesni mu do náruče a důvěřuj, že tě chytí,

i když tě předtím tisíckrát pustili.

Nauč jej, jak se odevzdat, tím, že se odevzdáš sama

a splyň se sladkou prázdnotou srdce tohoto světa.

Chceš-li změnit svět, miluj muže, skutečně ho miluj,

povzbuzuj ho, nasycuj ho, dávej mu svolení, naslouchej mu, drž ho, léč ho

a na oplátku budeš vyživována, podporována a ochraňována

silnými pažemi, jasnými myšlenkami a zaostřenými šípy.

Neboť když jej necháš, může být vším, o čem sníš.

Chceš-li milovat muže, miluj sebe sama, miluj svého otce,

miluj svého bratra, svého syna, svého bývalého partnera;

od prvního chlapce, kterého jsi políbila,

až po toho posledního, kterého jsi oplakala.

Děkuj za dary; dar všeho, co se ti až po toto setkání podařilo rozplést,

dar muže, který stojí před tebou teď,

a najdi v něm zárodek všeho, co je nové a zářící,

co je semínkem, kterému můžete dávat vláhu,

a nechat tak spolu vyrůst novému světu.

~Anonym~

Translation © Petra Pejchalová, 2013

Napsat komentář

Facebook IconNavštivte mou druhou domovskou stránkuNavštivte mou druhou domovskou stránkufacebook like button