Můj rozhovor s MUDR. Petrem Simeonem Gajdošem z 12. 4. 2020
gajdos@email.cz | MUDr. Petr Simeon Gajdoš | www.global-impact.cz |
S panem doktorem se známe z terapeutické praxe. Oslovila jsem ho, když jsem si na facebooku všimla jeho zajímavých příspěvků a básně, která vystihuje současnou situaci. Vytvořili jsme společně dva články. Tento vykresluje možné souvislosti koronavirové pandemie se znečištěným ovzduším, vyjadřuje se k politickým a sociálním problémům spojených s pandemií i další témata. Druhý článek pandemii rozebírá z pohledu lékaře, který je s koronavirem a nemocnými v bezprostředním kontaktu.
MUDr. Petr Simeon Gajdoš je povoláním lékař a pracuje na záchranné službě Plzeňského kraje. Před 10 lety začal na zkrácený úvazek dojíždět do Londýna v Anglii na jednotku intenzivní péče. Zajímá se rovněž o jiné způsoby léčby, jako je homeopatie a tradiční medicíny přírodních národů. Ve své praxi se snaží uplatnit to nejlepší, co léčebné tradice přináší a podařilo se mu spojit jak klasickou, tak alternativní medicínu.
V první řadě musím říci, že se mě to, stejně jako tebe, dotýká velmi osobně. Nejenom jako lékaře, ale i jako člověka. Je zřejmé, že je tu celá řada jevů, které nejsou jen čistě medicínským problémem. Změny, které nastaly, jsou velmi globálního rázu. Dotýkají se spousty oblastí života. Jsou tu i ekonomické stránky. Díky uzavřeným hranicím nemohu letět na služby v Anglii. V nemocnici mě postrádají a mně chybí část výdělku. Myslím také na sociálně citlivější, nebo ekonomicky slabší skupiny obyvatel, kteří mohou ještě zažít horké chvíle, až riziko nákazy pomine a do popředí vystoupí její ekonomické dopady.
Lidé, kteří se střetli s koronavirem přímo, mohu zařadit do dvou skupin. Jednu skupinu tvoří nakažení. Druhou ti, kteří nejsou nemocní, ale jsou s virem v bezprostředním kontaktu.
První skupina se dále může dělit. Je důležité chápat, že nákaza je jedna věc a vyvinutí nemoci z nákazy je věc druhá. Tyto kategorie se v médiích někdy směšují. První podskupina jsou lidé, kterým je diagnostikován pozitivní virus, ale nemají žádné symptomy. Další, u kterých se po nákaze nějaké symptomy vyvinuly. A poslední, kdy se rozvinula velmi těžká plicní nemoc a člověk skončil v nemocnici na dýchacím přístroji. To je naštěstí jen malé procento lidí.
Ve druhé skupině jsou zdravotníci, farmaceuti, řidiči sanitek, laboranti a lidé, kteří se bezprostředně starají o nemocné či nakažené koronavirem. Ti jsou v nepřímém, ale velmi blízkém, až intimním kontaktu s koronavirem a musí se velmi dobře chránit.
Samozřejmě není příliš pohodlné se v těchto ochranných pomůckách pohybovat. Spoustě lidem mimo zdravotnictví vadí nošení roušky přes ústa. Když jste zahaleni od hlavy až k patě a přes obličej máte ochranný štít, člověk se v tom cítí dost neohrabaně, jako panáček Michelin při baletním vystoupení (směje se).
Jenže se nejedná jen o obleky a roušky. Oddělení a rozdělení životního prostoru vzniklo na několika dalších úrovních. Jsou to ochranná opatření, se kterými se nyní setkáváme vlastně všichni; průhledné přepážky v obchodech u pokladny, průhledné masky dýchacích přístrojů či ochranné obličejové štíty záchranářů, nebo neviditelné průhledné opony v podobě uzavřených hranic, taková novodobá připomínka “železné opony”.
Jakoby vše bylo rozděleno průhlednou oponou na prostor tady a tam venku. Dokážu si představit, že o tom dětem budeme jednou vyprávět pohádky. “Za devatero horami a devatero průhlednými oponami bylo jedno izolované království. (Lány se žlutily řepkou a jedly se koblihy.)” (směje se)
Existují i opony přirozené. Obloha je průhledná bariéra mezi životem zde na Zemi a vesmírem. Prostor za průhlednou vrstvou ozónu je svět nebezpečného vesmírného a solárního záření. Žijeme v malém pásmu – vrstvě u povrchu Země, v bublině vzduchu, které říkáme souhrnně atmosféra.
Nyní se ale atmosférou šíří oblaka kapének s viry. Z éteru média šíří oblaka pandemických informací. Média nás v tomto směru nešetří a někdy jsou zprávy nepřiměřeně dramaticky zabarvené. Informace o pandemii jsou často zavádějící, stejně jako názory na její řešení. Naše kroky, myslím i na společenské úrovni, připomínají tápání v mlze.
Pokud jsem v autě a je mlha, rozsvítím mlhovky a zpomalím. (směje se)
Příměr s oblakem či mlhou symbolicky poukazuje na mnohé společenské jevy. Dezorientace je přirozeným důsledkem nejasnosti. Obavy lidí o budoucnost jsou v takové situaci přirozené. Předpovědět další vývoj lze, ale pouze s omezenou mírou pravděpodobnosti. Vlivů, které jsou ve hře, je opravdu mnoho.
To, co považuji za nedostatkové zboží, nejsou již ústenky a respirátory. To bylo na začátku pandemie. Postrádám kvalitní a ověřitelné informace. Tím myslím především od vlády a úřadů. Politici svými zmatečnými prohlášeními situaci obyvatelům neusnadňují. Chybí mi od státu dobře zpracované informace, které by byly dostupné na oficiálních portálech. Toto by určitě pomohlo lepší orientaci.
Myslím, že tady vzniklo jakési odstupňované ohraničení nebo hranice. Začíná to u našich úst v podobě ústenky, pokračuje to izolací v našich domovech, u našich dveří. Uzavřené jsou státní i vzdušné hranice. Jsme uvězněni v národních průhledných bublinách, za průhlednou oponou, uvnitř balónu, který jen tak nikdo neopustí.
Je zajímavé si připomenout, co se odehrávalo předtím. Žili jsme v takřka globální společnosti. Mohli jsme cestovat, kam jsme chtěli. Nyní je situace přesně opačná. Nemůžeme pomalu ani za dveře svého domova či na vlastní dvůr.
Pokud se bavím o hranicích, byli jsme před pandemií svědky nekonečných debat o přerozdělování uprchlíků z blízkého východu a předtím z Afriky. Stejný problém se řešil na hranici Spojených států a Mexika. Británie se rozhodla jít vlastní cestou, dokončila Brexit a vystoupila z Evropské unie. V Hongkongu probíhaly nepokoje proti tamnímu režimu a lidé se tam chtěli osamostatnit od Číny. Ve vzduchu tedy hranice a oddělení visely již předtím. Jen to téma nyní v souvislosti s pandemií společnost jinak zpracovává. Vnímám to jako pohyb kyvadla. Stále stejné kyvadlo, ale nyní zachyceno při pohybu na druhou stranu.
Nyní se o migrační krizi již nemluví. Zdá se, že každý stát si vytvořil svoji jedinečnou cestu, jak se poprat s pandemií. Není zde na úrovni států jednotný přístup. Ptám se, co přinese v jedné zemi striktní nošení ústenky i v lese, když ve státě na druhé straně hranice mají jiná pravidla? Mnoho lidí mluví o tom, že situace v Evropě vypadá, že ji nikdo neřídí centrálně. Ale možná to není jen vidět. Možná je řízení centrální a jen se o tom nemluví.
Pandemii, koronavirovou nákazu, považuji za podmnožinu většího fenoménu. Jde o souhrn všech změn, které šíření viru rozpoutalo. To jsem pojmenoval globální dopad (anglicky global impact). Snažím se tím říci, že se tu potýkáme s daleko širší fenomenologií, která zasahuje do různých odvětví a oborů lidského života. Samozřejmě tu jde i o životní prostor a životní prostředí. Již od počátku jsem pandemii nevnímal izolovaně a mluvil jsem o kombinované problematice medicínských, ekologických i socio-kulturně-politických jevů.
Často se v souvislosti s koronavirem zmiňovala pandemie španělské chřipky, která svým dopadem byla za první světové války podobná současnému globálnímu dopadu. Studoval jsem vzorce minulých epidemií. Hledal jsem podmínky, které umožňovaly jejich globální rozšíření. Názorově jsem ovlivněn prací francouzského filosofa Michela Foucalta. Po chvíli pátrání jsem našel určité vazby se znečištěným ovzduším. Všiml jsem si spojitosti španělské chřipky a použití bojových plynů, především chlóru, za první světové války. Jakoby znečištěné ovzduší bylo i historicky podmínkou pro smrtící infekci dýchacího traktu a pandemický vzorec.
Ptal jsem se, co otrávilo vzduch nyní. Kromě setrvalých průmyslových exhalací, pozemní, lodní a letadlové dopravy pocházející z lidské činnosti a spalování fosilních paliv, jsou tu i přírodní zdroje znečištění. Sopky (1) mohou vychrlit neskutečné množství spalných plynů a vrhnout je vysoko do atmosféry. Minulý rok významně atmosféru ovlivnily velké požáry v Austrálii a také na Sibiři.
Požáry vznikají přirozeně, ale v takovém rozsahu jsou nepochybně podpořeny důsledky lidské činnosti. Vysušováním krajiny, zásahy do přirozených koryt řek, vysazováním monokulturních plodin na velkých plochách, jako je řepka olejka, se zbavujeme přirozené vlhkosti krajiny. Vysušili jsme zemi skoro na troud. Řepkový olej do paliv sice nese označení bio komponenta, ale k bio produktu má daleko. Řepka zatěžuje krajinný ekosystém, znásilňuje ho. Má mělkou kořenovou soustavu, která vytváří krustu na povrchu půdy. Tato krusta nedovoluje půdě, aby se přirozeně zavlažila a zadržovala dešťovou vodu. Jako složka paliva do spalovacích motorů znehodnocuje ovzduší úplně stejně jako paliva fosilní. Dýcháme její zplodiny a spousta lidí na ni má alergii. Globální oteplování k požárům nepochybně přispělo. Když lesy hořely, sledoval jsem následně snímky z NASA mohutných kouřových mračen, obsahující tuny spalin, která se šířila atmosférou prakticky po celém světě.
Nejprve zde máme mračna kouře nebo bojového plynu a následně oblaka virů pandemického rozsahu. Říkám tomu u španělské chřipky Pandořina skříňka první světové války, kde sehrál roli CHLOR. Pandořina skříňka moderní éry je narušený ekosystém OZONU a průmyslové exhalace spolu s požáry lesů v důsledku globálních změn klimatu.
Někteří pacienti, naštěstí jen malé procento, onemocní při koronavirové nákaze těžkým postižením plic, které se označuje SARS-COV19. Vzpomněl jsem si na Amazonské pralesy. S nástupem brazilského prezidenta Bolsonara se začalo s masivní deforestací (odlesňováním). Bylo zajímavé sledovat nesouhlasnou reakci tamních kmenů, ale i celkově ve světě. Dojalo mě, že se tamní kmeny snad poprvé v historii sjednotily proti necitlivému ničení pralesa a rozhodly se chránit svůj životní prostor společně.
Amazonským pralesům se říká plíce Země. Sice to není úplně tak pravda, protože největším zdrojem kyslíku je mořský plankton a řasy, nicméně pralesy hrají významnou roli při regulaci atmosférického ekosystému. Rostlinná živoucí biomasa uhlík zadržuje, což je přesný opak lesních požárů, kde se uhlík a skleníkové plyny rychle uvolní do atmosféry. V čem jsou Amazonské pralesy důležité pro život na Zemi na globální úrovni je schopnost regulovat vzdušnou vlhkost, teplotu a proudění vodních par. Představte si Amazonský prales jako jeden velký strom, který slouží jako stromová planetární klimatizace.
Našel jsem zajímavé souvislosti mezi pandemiemi a dynamikou ozonových děr. Pokud ekosystém ozonu nefunguje optimálně, vzdušné proudy nemohou hnát horký vzduch k rovníku a zachovávat magnetické póly země chladné. Tají pak ledovce se všemi svými důsledky, například naředění a změny mořský proudů v ekosystému moří. Samozřejmě zde nemluvím o jednoduchých a přímých lineárních vazbách mezi ozonovými děrami, kvalitou ozonové vrstvy a šířením virů pandemických rozměrů. Naopak je to dost až vzdušně neuchopitelné. Jedná se o velmi komplexní vztahy a vazby, kterým jsme ještě zcela neporozuměli, je to chaotický a obtížně predikovatelný systém.
Ekologických témat je přirozeně více. Lidé se například začali o plasty více zajímat až v okamžiku, kdy se na jejich oblíbené pláži objevily vyvržené plastové ostrovy z moří. Nebo když se zjistilo, že se malé částice plastu nacházejí v rybím mase na našem stole.
Myslím, že nikomu neunikly hlasité a emocionálně nabité projevy švédské dívky Grety Thungberg k životnímu prostředí. Její poselství chápu jako určité zvolání: Hej, ničíme si vlastní dům – planetu, vlastní prostor k životu. Opravdu si myslíme, že to můžeme přežít? Tady již nejde jen o přírodu a její ochranu, ale i o nás, o lidstvo a naše životy!
Není to zase tak převratná myšlenka. Lékaři udělali studie v Číně a v Itálii, které konstatují, že se lidé z virózy zotavovali lépe tam, kde se kvůli pandemii omezila industriální výroba a doprava a tím i exhalace. Pocházím z Ústí nad Labem, kde byly často inverze a zároveň bohatý průmysl. Mnoho dětí v regionu stonalo s respiračními onemocněními. V době zvýšeného smogu či překročení hygienických limitů exhalací se vyhlašovaly ředitelské či chřipkové prázdniny. To, co zažíváme nyní při pandemii koronavirem, byla už tenkrát pro obyvatele ze severu Čech známá realita.
To máš tedy více informací než já! Nikdo podle mě nemá věšteckou kouli a nevíme, jak se věci dále vyvinou a kdy karanténa skončí. Otázka opravdu zní, co a jak pro sebe jako lidstvo na úrovni společenské, ale i celosvětové, vlastně chceme? Zda budeme chtít dál trávit svůj životní prostor? Stále toho tolik nevíme o všech vazbách života na planetě Zemi a všech souvislostech v ekosystému. Možná bychom se měli zamyslet, jakým způsobem budeme chtít zacházet s přírodou, s naším prostorem k životu. Stejně jako předtím? Budeme chtít setrvale zvyšovat riziko vzniku pandemií znečištěním atmosféry? Opravdu se chceme zadusit vlastními exhalacemi nebo jejími následky? Myslím, že příroda to ve výsledku vždycky nějak přežije, ale my, jako lidstvo, nemusíme.
Celosvětově se homeopaté snaží přispět k léčbě pandemie. Sám jsem publikoval v homeopatických profesních kruzích několik článků na toto téma a také několik případů, kde homeopatie jednoznačně pomohla. Nebyly to jenom případy s pozitivním testem na koronavirus a případy s respiračním infektem, které se při dobře zvoleném homeopatiku rychle zlepšovaly. Měl jsem možnost spolupracovat s klienty, u nichž převažovaly potíže způsobené psychickou zátěží. Byly to nejrůznější formy strachů, úzkostí, panické ataky, až klaustrofobické pocity z omezení pohybu a domácí izolace nebo nesnášenlivost roušky.
Další skupinu tvoří klienti, kde převažoval nepřiměřený strach vyvolaný zprávami z médií. Homeopatika těmto lidem pomohla se lépe vyrovnat s danou situací, významně jim ulevovala s dechovými potížemi. Považuji ji za významnou léčebnou modalitu a jsem rád, že jsem tuto podporu mohl lidem poskytnout zároveň se svou oficiální prací na záchranné službě.
Přicházejí změny a jsme nuceni si na ně zvykat, přestože se nám to nelíbí. Jedná se o omezení osobní svobody a soukromí. Myslím si, že do budoucna homeopatickou podporu bude potřebovat čím dál více lidí. Jako příklad mohu uvést klientku, která nejspíš prodělala lehkou formu korona virózy. Psychicky se zdekompenzovala ale až tím, že jí do mobilu chodily zprávy od vlády a na mobilu blikala epidemická výzva od mobilního operátora. Cítila se celkem logicky sledovaná okem velkého bratra. Říkala tomu zaměřené Sauronovo oko podle filmu Pán prstenů na motivy J.R.R.Tolkiena. Myslím si, že takových politických a mocenských Sauronových očí může dál přibývat. Někteří lidé velmi negativně reagují na aplikace, které monitorují pohyb nakažených koronavirem. Připomíná jim to nošení židovských hvězd za druhé světové války.
Myslím, že se mi v básni podařilo vystihnout ducha doby. Vykresluje současnou pandemii, její příznaky. Je poctou trpícím i těm, kteří se o ně starají. To je však jen její zevní význam. Při psaní jsem se nechal inspirovat obrazy a metaforami svých homeopatických klientů. Báseň je mnohovrstevná a reflektuje i další jevy globálního rozsahu. O Sauronovu oku mluví první sloka. Záleží na čtenáři, z jaké úrovně bude báseň číst a jakou vrstvu z ní odkryje. S někým bude rezonovat pouze část, někoho vůbec neosloví a jiným může přinášet naději.
V básni je použito několik metafor, které se vztahují ke vzduchu, k dýchání, k průhledné ochranné vrstvě ozonu. Báseň však není jenom o ekologických vazbách. Atmosféra neznamená jen vzdušný obal Země, ve kterém dýcháme. Slovo atmosféra používáme i v citové rovině, když chceme popsat celkové ladění místa, prostoru, setkání, poukázat na jeho atmosféru.
V symbolické rovině je báseň o duši a o vnitřním prožívání, o touze po svobodě ducha a myšlení. O touze volně dýchat, pohybovat se a cestovat. Odhalení dalších významů, které báseň skrývá, ponechám na čtenáři.
Chystám webové stránky, které se budou zabývat konceptem “globálního dopadu”. Je to velmi široké téma a uvidím, jak se mi ho podaří zpracovat. Prostor dostane samozřejmě i homeopatie. Stránky se jmenují www.global-impact.cz a v brzké době budou spuštěny.
Možná nejlépe odpovím posledními řádky své básně, pokud dovolíš. Mluví se v ní o svobodě volně se nadechnout v bezpečném a propojeném životě. Moc bych si to pro nás přál. Svobodu volně se nadechnout ve všech myslitelných a prožívaných významech.
Jsem bojovník za svobodu,
básník, který vše s lehkostí povznáší.
S úctou k památce těch,
kdož zemřeli pro tebe,
posvátná světa svobodo!
SVOBODA volně se NADECHNOUT,
v BEZPEČNÉM a plně PROPOJENÉM životě.
Děkuji za rozhovor. Bc. Petra Arcimovičová
Osm zpráv, které vám mohly uniknout. Co se děje ve světě kromě koronaviru EVA SOUKENÍKOVÁ 11-4-2020
Faith No More "Just A Man with lyrics"
Ozone hole recovery will probably be delayed by banned gas from China ENVIRONMENT 19 December 2019 By Adam Vaughan
*Rare event* A rare Ozone hole develops over the Arctic/Canadian region, unusually strong for the Northern Hemisphere! By Andrej Flis Global weather 16 March 2020
The pandemic – Airborne particles may be assisting the spread of SARS-CoV-2 | Science and technology | The Economist [26 MARCH 2020]. Dostupné zde.
The ozone layer is healing and redirecting wind flows around the globe ENVIRONMENT 25 March 2020 By Layal Liverpool. Dostupné zde.
COVID-19, Urgent Reassessment, Diagnosis and Basic Principles of Infectiology: Open Letter from Professor Sucharit Bhakdi to German Chancellor Dr. Angela Merkel By Dr. Sucharit Bhakdi Global Research, March 30, 2020 Swiss Propaganda Research 26 March 2020. Dostupné zde.
Copyright © 2024 Qigong pro ženy. Vytvořil Tomáš Shejbal.